Zápisy

1. Vesmír. Sluneční soustava.

Vesmír je soubor všech kosmických těles, které na sebe působí. Skládá se z galaxií (seskupení velkého počtu hvězd). Část naší Galaxie, kterou vidíme na obloze,  nazýváme Mléčná dráha. Začátkem vesmíru je považován Velký třesk (Big Bang) před  miliardami roků. Od té doby se vesmír neustále rozpíná.

Hvězdy

Jjsou základním prvkem vesmíru, mají kulovitý tvar a tvoří je žhavé plyny. Do prostoru vyzařují tepelné a světelné záření.

Sluneční soustava

Sluneční soustavu tvoří tato tělesa: Slunce, planety, družice planet, komety, planetky a další tělesa. 

Slunce

Vzniklo před 4,7 miliardami let. Vyzařuje světelné a tepelné záření. Teplota povrchu dosahuje 6000 stupňů Celsia.

Planety

Kolem Slunce obíhají planety (oběžnice). Jsou to pevná tělesa.

Vnitřní (pevné) planety: Merkur, Venuše, Země, Mars 

Vnější (plynné planety): Jupiter, Saturn, Uran, Neptun

Družice: Přirozené družice planet jsou měsíce.

Planetky jsou pozůstatkem velké planety, která obíhala mezi Marsem a Jupiterem.

Komety jsou vesmírná tělesa tvořené jádrem a ohonem z prachových částic a plynů. Nejznámější je Halleyova kometa.

Meteorická tělesa jsou větší či menší částice. Po průchodu atmosférou většinou shoří. Velké neshoří celé, zbytky dopadnou jako meteority.  

 
2. Tvar a rozměry Země
 

Planeta Země má přibližně tvar koule (na pólech zploštělý). Poloměr: 6378 km.

Zmenšeným modelem Země je glóbus.

Důkazy o kulatosti Země:

  • loď na moři plující do přístavu
  • stín na Měsíci (při zatmění)
  • pohled z vesmíru
 

3. Pohyby Země

 

Planeta Země vykonává dva základní pohyby:

1. Otáčí se kolem zemské osy od západu na východ.

Jedno otočení trvá Zemi přibližně 24 hodin. Pro nás je to jeden den.
Mění se osvětlená a neosvětlená část - dochází ke střídání dne a noci.
 

2. Obíhá kolem Slunce proti směru hodinových ručiček.

Jeden oběh Zemi trvá jeden rok, přesně 365 a čtvrt dne (365 dní 5 hodin a 49 minut). V kalendáři máme jedenkrát za 4 roky 366 dnů  (přestupný rok).
 
4. Střídání ročních období, délka dne a noci.
 
Střídání ročních období je v důsledku oběhu Země kolem Slunce a naklonění osy Země, vůči rovině, po které obíhá. Dalšími důsledky jsou změna délky světelného dne a změna míst východu a západu Slunce v průběhu roku. 
Obrázek nalepený do sešitu: dny rovnodennosti, letní a zimní slunovrat.
 
5. Měsíc - přirozená družice Země
 
Měsíc je jedinou přirozenou družicí Země . Obíhá kolem Země a otáčí se kolem své osy. Ze Země pozorujeme stále stejnou stranu Měsíce - vidíme pouze část osvětlenou Sluncem. V důsledku pohybu Měsíce můžeme pozorovat měsíční nebo sluneční zatmění. Působením Měsíce a Slunce na Zemi dochází k přílivu a odlivu. 
 

6. Glóbus, měřítko glóbu, zeměpisná síť

Glóbus je zmenšeným modelem Země. Měřítko glóbusu vyjadřuje poměr jeho zmenšení.

Zeměpisnou síť tvoří poledníky a rovnoběžky. 

Poledníky jsou stejně dlouhé polokružnice, které spojují oba póly. Základní poledník a poledník 180° rozdělují Zemi na východní a západní polokouli. Číslo poledníku nám určuje zeměpisnou délku.

Rovnoběžky jsou kružnice vedené souběžně s rovníkem. Nejdelší rovnoběžkou je rovník - rozděluje Zemi na severní a jižní polokouli. Číslo rovnoběžky vyjadřuje zeměpisnou šířku. 

Zeměpisná délka a zeměpisná šířka se udávají ve stupních (°).

7. Časová pásma, datová hranice

Země je rozdělena na 24 časových pásem. V každém platí stejný čas a liší se od sousedního o 1 hodinu. První pásmo, ve kterém platí světový čas, se rozkládá kolem hlavního poledníku (0°). Kolem poledníku 180 °se nachází datová hranice. Při jejím překročení z východu na západ přidáme jeden den k datu. 

8. Mapa

 Mapa je zmenšený obraz povrchu planety Země (mapy celého světa, světadílů, států i menších území).

Většina map vzniká na základě leteckých nebo družicových snímků

 Na mapě můžeme vidět:

a)      název mapy

b)      mapové pole (znázornění zemského povrchu pomocí bodů, čar, ploch, barev..)

c)       legenda (vysvětlení všech značek, které byly v mapě použity)

d)      měřítko (udává, je dané území zmenšeno oproti skutečnosti)

Některé mapy mají rozlišení nadmořských výšek pomocí vrstevnic. Vrstevnice je čára, která spojuje místa se stejnou hodnotou nadmořské výšky.

Druhy map:

a)     Tematické mapy (zobrazují jen některé jevy nebo jen jedno téma)

b)     Obecně zeměpisné mapy (zobrazují přírodní podmínky – např. pohoří, řeky, pouště apod.)

Atlas je soubor map.

Dovednosti s mapou:

  1. Využít legendy mapy při hledání v mapovém poli.
  2. S pomocí měřítka mapy určit vzdálenost na mapě.
  3. Určit nadmořskou výšku pomocí souřadnic.
  4. Na digitální mapě Google umět přiřadit popisky a umět zadat vyhledání trasy (na PC nebo aplikaci na mobilním telefonu).
  5. 9. Stavba Země

    Zemské těleso je tvořeno třemi hlavními obaly:

  6. kúrou
  7. pláštěm
  8. jádrem

Zemská kůra je svrchním obalem Země. Pod pevninou je její tloušťka přibližně 40 km, pod oceány 6 km. Je tvořena horninami.

Zemský plášť se skládá ze dvou částí - vnitřní polotekuté a svrchní pevné.

Jádro je tvořeno především z kovů.

Zemská kůra a svrchní část pláště tvoří pevný obal - litosféru. Ta je rozlámána na zemské (litosférické) desky.

Zemské desky se pohybují. Jejich pohyb způsobuje žhavé nitro Země. Na Zemi můžeme rozeznat místa, kde zemská kůra vzniká  - středooceánské hřety a zaniká -  hlubokomořské příkopy (obr. str. 35).

10. Vznik pohoří

Pohoří vznikají působením vnitřních geologických sil. Zemské desky se mohou během mnoha let oddalovat nebo přibližovat. Pokud na sebe narazí, nasouvají se jedna na druhou a vznikají příkrovy zemský desek, které vytvářejí vysoká pohoří. Např. pohoří Alpy , Himálaj

Působením tlaku a teploty mohou vznikat kamenné vlny - vrásy (děj se nazývá vrásnění) nebo dochází k trhlinách v zemské kůře, které se nazývají zlomy (obr. na str. 36).

11. Zemětřesení

Zemětřesení je náhlý pohyb zemské kůry. Stlačováním nebo rozpínáním hornin zemské kůry vzniká napětí. Uvolnění nashromážděného napětí vyvolá náhlé pohyby zemské kůry a otřesy zemského povrchu. Většina zemětřesení vzniká na místech zlomů zemské kůry - hlavně při okrajích zemských desek. Místo na pvrchu Země, pod kterým vzniká zemětřesení se nazývá epicentrum. Přístroj, který zaznamenává zemětřesení, se nazývá seismograf. V důsledku silného zemětřesení pod hladinou moře vznikají na hladině vlny tsunami. Mohou mít ničivé účinky.

12. Sopečná činnost

Horniny ve svrchním plášti, které jsou v plastickém stavu, jsou při pohybech zemských desek přemísťovány. Někdy prostupují na povrch, kde dochází k jejich výlevu. Místo, kde roztavená hornina (magma) vytéká na zemský povrch v podobě lávy, se nazývá sopka. Při sopečné činnosti může vzniknout i zemětřesení. 

13. Zvětrávání

Na hory vyzdvižené vnitřními geologickými silami působí vnější geologické síly:

  • mráz
  • sluneční záření
  • teplo
  • vítr
  • voda
  • rostliny
  • živočichové

Působením na sklály i jednotlivé kameny nazýváme zvětrávání. Působením těchto sil jsou pohoří postupně zarovnávána. 

Rozlišujeme zvětrávání:

  • fyzikální  - působení vody, ledu, větru, změna teplot
  • chemické - na skály působí chemické látky, rozpuštěné ve vodě

Erozní činnost ledovce

Vzniká z nahromaděného sněhu, který se vlivem tlaku horních vrstev postupně mění ve firn a led. Narůstáním a ubýváním ledovce dochází modelování tvaru zemského povrchu.

Rozlišujeme.

a)     horské ledovce (horská údolí ve tvaru U)

b)     pevninské ledovce - (zarovnání povrchu)

Kras -  označení pro tvary a jevy vznikající činností povrchové a podzemní vody v krajině.  Voda vsakující z povrchu do podzemí rozšiřuje původní puklinové systémy a vytváří jeskynní komplexy. Vznikají  škrapy, závrty, říční ponory, krasová jezírka, jeskyně.

14. Vznik ostrovů

Pevninské ostrovy vznikly oddělením části pevniny (např. Grónsko)

Sopečné ostrovy  - vysoké sopky na dně oceánů, jejichž vrchol vystupuje nad hladinu (např. Havajské ostrovy)

Korálové ostrovy vznikají v teplých mořích. Kolem ostrova se vytvoří kolonie korálů  a vznikne korálový útes. Postupným zánikem ostrova vznikne korálový ostrov - atol.

15. Atmosféra

Atmosféra (ovzduší) je plynný obal Země a tvoří ji vzduch.Sahá do výšky několik stovek kilometrů.

Vzduch je tvořen směsí plynů dusíku, kyslíku, vzácných plynů, oxidu uhličitého a vodní páry.Nejvíc je v atmosféře dusíku (78%), potom kyslíku (21%). Obr. na str. 42

Význam atmosféry:

  • rozptyluje sluneční záření (povrch Země se nezahřívá tak silně a v noci nedojde k velkému ochlazení)
  • chrání před škodlivým kosmickým zářením
Meteorologické prvky. Počasí.
 

Počasí je stav ovzduší v daném okamžiku na určitém místě. Je určeno meteorologickými prvky:

  • teplota - měří se ve stupních celsia
  • srážky (déšť, sníh, kroupy, mrholení, mlha, jinovatka) - uvádí se v mm
  • vítr - měří se rychlost a směr
  • vlhkost vzduchu (množství vodní páry ve vzduchu)
  • tlak vzduchu (působení hmoty vzduchu na zemský povrch) - měří se tlakoměrem
Teplota vzduchu, množství srážek a síla větru se mění s nadmořskou výškou. Na 100m nadmořské výšky se mění teplota v průměru o 0,6 ° C. Na horách je obvykle více srážek a vane silnější vítr.
 
Oběh vzduchu v atmosféře
 
Proudění vzduchu je vyvoláno rozdílným tlakem a teplotou vzduchu. Tlak vzduchu je proměnlivý a mění se s nadmořskou výškou a změnou teploty.
Vzduch proudí z oblastí vyššího tlaku vzduchu do oblastí nižšího tlaku vzduchu. (ne přímo, je usměrňován dalšími vlivy). Oblasti nižšího tlaku vzduchu leží podél rovníku a 60° severní a jižní zeměpisné šířky. Pásy vyššího tlaku vzduchu podél 30° severní a jižní zeměpisné šířky a na pólech.
Od oblastí 30° zeměpisné šířky vanou k rovníku pravidelné větry, nazývané pasáty.
 
16. Podnebí a podnebné pásy.
 
Podnebím rozumíme dlouhodobé charakteristické znaky počasí na určitém místě v průběhu roku.
Podnebí je závislé především  na:
 
  • zeměpisné šířce (sluneční záření dopadá na zemský povrch pod různým úhlem)
a dále na:
  • nadmořské výšce
  • vlivu oceánů a horských pásem
Podle typického podnebí v určité oblasti Země dělíme její povrch na podnebné pásy:
 
  • tropický 
  • subtropický 
  • mírný
  • subpolární (subarktický)
  • polární (arktický)